Meditační ústraní Vipassana v severním Thajsku byl něčím, na co jsem se moc těšil. Mělo jít o mou první zkušenost s Vipassanou. Neměl jsem příliš očekávání, ale představoval jsem si čas v tichu, přísnou dietu a malou skupinu účastníků. Praxe Vipassany je známá svým přísným rozvrhem, často zahrnující 10-11 hodin meditace denně, začínající již v 5 hodin ráno. Podle rozvrhu na webových stránkách kláštera jsem vypočítal zhruba čtyři hodiny vedené meditace denně a předpokládal jsem, že to bude méně náročný pobyt než meditační ustraní, která jsem absolvoval v zen-buddhistické nebo čistě mindfulness tradici.
Po příjezdu mě překvapila rozlehlost chrámového areálu a počet účastníků. Registrace byla dobře organizovaná a každý příchozí obdržel jasné pokyny ohledně pravidel, protože šlo o meditační pobyt v aktivním buddhistickém klášteře. Pravidla zahrnovala zákaz drog, alkoholu, kouření a sexuálního nevhodného chování a také nutnost vyvarovat se ležení na krásně udržovaných trávnících plochách, kde bylo povoleno pouze sezení. Průměrně se pobytu účastnilo kolem 130 lidí, což byl rekordní počet za 30letou historii tohoto chrámu. Lze z toho vyvodit, že lidé všeho věku, vyznání a náboženství hledají vnítřní rovnováhu, klid a radost—dar, který meditace nabízí, více než tomu bylo v minulosti.
Areál kláštera byl dokonale přizpůsoben takovému počtu účastníků. Prostředí bylo pečlivě udržované, s malým jezírkem plným ryb a úžasným výhledem na hory. Nově příchozí byli ubytováni ve velkých místnostech, případně mohli požádat o sdílený kuti (chatu) pro větší soukromí a klid na osobní meditaci. Ubytování zahrnovalo centimetr silnou podložku, malý polštář a dvě deky, spolu s bílou košilí a kalhotami, které jsou součástí tradice Vipassany. Spánek na tvrdém povrchu může být náročný pro ty, kteří jsou zvyklí na měkké matrace, ale pomáhá rovnat záda a podporuje přístup, kdy nepohodlí přijímáme bez soudů, a kultivujeme tak hodnotnou cnost pokory. Již druhou noc jsem toto ubytování začal pociťovat jako překvapivě uspokojující a uzemněné. Ačkoliv jsem měl v zavazadle nafukovací matraci, rozhodl jsem se ji nepoužít a plně se ponořit do této zkušenosti, včetně občasného hluku spolunocležníků, a nevyužít možnost osobní chaty.
V ústraní jsem zůstal šest dní. Délka pobytu je ponechána na rozhodnutí jednotlivce. Pět dní jsem zůstal v tichu a poslední den jsem nechal případné hovory přirozeně plynout. Ačkoliv jsou účastníci vyzváni k dodržování ticha, není povinným, což ocenila zejména mladší generace, protože jim to umožnilo sdílet zkušenosti a emoce. Další jedinečností tohoto pobytu je, že nemá stanovený poplatek; funguje na bázi příspěvku nazývaného "dāna." Tento příspěvek by měl odpovídat finančním možnostem jednotlivce.
Meditační sezení byla výjimečná. Meditovat společně se 130 účastníky z celého světa a mnichy lesního kláštera, kteří zasvětili život této praxi, vytvářelo hlubokou a jedinečnou atmosféru. Každé sezení se skládalo z přibližně 40 minut meditace v chůzi, 20-25 minut meditace v sedě a 10 minut meditace v leže—což bylo dobře zvládnutelné i pro začátečníky. Tento pobyt vřele doporučuji każdému, kdo je v meditaci nový, nebo hledá přístupnější formu meditačního pobytu v Thajsku. Mniši poskytovali jasné pokyny v angličtině a nabízeli inspirativní Dhamma přednášky o buddhistických učeních. Večerní aktivity zahrnovaly hodinové zpívání manter v angličtině a thajštině, následované meditací.
Řád kláštera projevoval laskavost a veškerá snaha byla zaměřena na to, aby se účastníci cítili opečováváni, spolu s meditační kázní a disciplínou. Jídlo—lahodné vegetariánské thajské pokrmy—byly podávány dvakrát denně a každý se mohl najíst do sytosti. Absence jídla po 12. Hodině dopolední mohla být vyřešena občerstvením z kiosku v areálu. Krásné byly také meditace v chůzi, od pomalejší meditace kolem klášterního parku po energičtější odpolední meditaci v chůzi kolem lesní jeskyně.
Součástí pobytu byla i hodina práce neboli "seva," sanskrtský termín pro nesobeckou službu. Práce se lišily od zametání, pomoci v kuchyni, praní prádla a dalších potřebných prací, které vyjadřovaly vědomé, dobrovolné příspívání a společenství. Jak často praktikujeme nesobeckou službu ve svých každodenních životech?
Zvláště jsem si také užíval každodenní kladení otázek mnichům po odpolední meditaci. Ačkoliv jsem neměl vlastní dotazy, byl jsem zvědavý, co zajímá ostatní, a jak mniši odpovídají. Jedno výrazně opakující se téma byl hněv, obzvláště mezi mladšími účastníky ve věku 20-25 let. Mnozí vyjadřovali frustraci z globální nespravedlnosti, válek a devastace životního prostředí, považujíce svůj hněv za hnací sílu pro pozitivní změnu a úspěch ve vlastním životě. K jejich překvapení mnichova první odpověď zěněla jednoduše: "Ne, není to pro vás ani pro vaše okolí dobré," doprovázená smíchem a bez dalšího vysvětlení. Následující den během Dhamma přednášky bylo toto téma rozebíráno hlouběji, s důrazem na to, že hněv—byť přirozený—je ve své podstatě škodlivý a zakořeněný v utrpení. To na mě hluboce zapůsobilo a zdůraznilo důležitost pracovat s emocemi pomocí vědomé pozornosti a pochopení.
Ústraní nabízelo vynikající základ pro meditační praxi, bez ohledu na náboženské vyznání účastníků. Ačkoliv Vipassana vychází z buddhistických tradic, může ji praktikovat každý, s Mindfulness neboli všímavostí jako svým základním kamenem. Někdy bylo obtížné sladit dogmatické pohledy Budhismu vycházející z klášterního prostředí s životem v moderní společnosti, a tím pádem se tak vysvěstlování mnichů mladým lidem často míjelo účinkem, nebo vyvolávalo zmatení a nedorozumění.
V tomto vidím zásadní rozdíl v sekulárním pohledu na mindfulness, který jsem přijal skrze MBSR (Mindfulness-Based Stress Reduction). Tento kontrast posílil můj vděk za jasnost a inkluzivitu MBSR, které propojuje mindfulness s moderní vědou a psychologií a nabízí nástroje pro zvládání stresu, bolesti a emocí bez náboženských nebo dogmatických rámců.
Podstata meditačních retreatů
Meditační retreaty nabízejí příležitost vystoupit z neustálých požadavků každodenního života, egem řízených příběhů a nepřetržitého honu za úspěchem a uznáním. Zvou nás k vědomému přechodu do stavu bytí – prostoru, kde se chůze, sezení, dýchání a pozorování stávají jediným zaměřením. Tato jednoduchost nám umožňuje všímat si, jemně uchopovat a opouštět myšlenky, pocity a emoce, pěstovat tak uvědomění bez připoutanosti. Prostřednictvím tohoto procesu se znovu propojujeme sami se sebou a získáváme vhled do hloubky, podstaty, přirozeného klidu a radosti ze života, které moderní shon a rozptýlení zakrývají.
Pravé naplnění nepřichází z honby za prchavými požitky nebo uspokojováním tužeb, ale z přijetí pomíjivosti života s klidem. Pustit „důležité“ myšlenky a touhy nás učí vnímat je jako pomíjivé jevy – nikoli jako určující součásti naší identity. Tento hluboký posun, ústřední pro praxi mindfulness, souzní s moudrostí buddhistické psychologie a odkrývá příčiny utrpení.
Ctnosti jsou chráněny svými vlastními ctnostmi
Na ceduli v lese poblíž kláštera bylo napsáno: „Ctnosti jsou chráněny svými vlastními ctnostmi.“ Tato hluboká pravda nás vybízí k zamyšlení nad podstatou ctností a jejich rolí v našem životě. Ctnosti, nebo-li hodnoty jako jsou laskavost, trpělivost, čestnost a soucit, přirozeně chrání samy sebe. Když tyto kvality pěstujeme a ztělesňujeme, vytvářejí cyklus, který nás chrání před ničivými silami chamtivosti, hněvu a nevědomosti.
Podle buddhismu se v nás negativní vlastnosti rozvíjejí mnohem rychleji než ty pozitivní. Negativita se šíří a je nakažlivá, stejně jako pozitivita. Proto je velice důležité udržovat meditační praxi jako připomínku pěstování a rozvoje našich pozitivních hodnot a ctností, které určují kvalitu našeho života. Pravidelným zapojováním se do meditace vytváříme prostor pro rozvíjení těchto kvalit, což zajišťuje, že budou vzkvétat navzdory výzvám každodenního života. Díky konzistentní praxi nejenže ctnosti chrání samy sebe, ale také povznášejí a inspirují ostatní, podporují harmonii a odolnost v propojeném světě.
Pěstováním ctností přirozeně přitahujeme pozitivitu a podporujeme harmonii v sobě i ve vztahu k ostatním. Stávají se naším kompasem, který nás provází životními výzvami s integritou a odolností. Být si vědom svých ctností a pečovat o ně znamená budovat základy vnitřní síly a moudrosti. V obtížných chvílích nám připomínají náš vyšší smysl a krásu života s úmyslem a uvědoměním. Jaké ctnosti vedou váš život a jak je pěstujete?
