Při vědomé meditaci často zdůrazňujeme důležitost osvojení mysli začátečníka nebo mysli dítěte. Mysl dítěte je zvědavá a pozorná k přítomnému okamžiku, bez očekávání, předsudků, soudů nebo předpojatých myšlenek. Je to stav bytí čistě v přítomném okamžiku. Kultivujeme tento stav mysli, abychom se stali aktivními pozorovateli, jako jsme byli kdysi v dětství, ale od té doby jsme zapomněli na tuto schopnost všímavosti uprostřed všech našich povinností, důležitých myšlenek a různých „nálepek“ nebo „čoček“, které aplikujeme na každý aspekt naše životy.
Ve všímavosti se učíme být zvědaví na tyto čočky nebo štítky, protože často vytvářejí bariéru mezi námi a realitou, jaká skutečně je. Někdy způsobí více škody než užitku. Učíme se přesně reagovat a prostřednictvím své vnitřní moudrosti hodnotit, zda je čas přemýšlet logickou myslí nebo moudrou, srdečnou myslí vnitřního dítěte, kde sídlí také genetická moudrost našich předků.
Díky a požehnání dítěti zobrazenému na pláži na Bali zakryté západem slunce, jehož pohyby byly hlubokým projevem tohoto aspektu našeho bytí. Pohybovat se s mistrovstvím ohně a větru, zručný jako shaolinský válečník, bez sebemenšího tušení nebo přemýšlení o tom.
„Osvoboďme se od jakékoli formy kontroly. Zaměřme se na vnitřní buben, kde se rytmus shoduje s rytmem našeho srdce. Míra odpovědnosti se rovná potřebě evoluce. Jen poslouchej, vnitřní dítě, ať ti to šeptá do ucha.“
― Grigoris Deoudis
